Muzeum má výročí

14deník "Nové Pojizerky" o nás dne 26. července 2006 napsal

Potěšující je, že se dosud nenašel žádný nespkojený návštěvník, ať již domácí či zahraniční. hosté z Německa, Polska, Holandska, Velké Británie, ale dokonce i z Ameriky, Mexika a Austrálie si pochvalují rozsah sbírky, jedinečnost a aranžmá, které prý je pastvou pro oči - citováno z jednoho zápisu.

Bohužel, roční existence muzea přinesla i neradostné zkušenosti. Tou první byla velice dlouhá a krutá zima, která znamenala obrovské náklady na energii. Tyto naprosto předčily veškeré odhady a rozpočty. Druhý, daleko bolestnější poznatek se týká neuvěřitelně a nepochopitelně negativního postoje místních obyvatel k nově otevřenému Muzeu. Dalo by se předpokládat, že Troskovičtí budou hrdi na to, že jejich vesnička je díky muzeu velice medializovaná a stává se tímto populární nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Je tomu právě naopak. Troskovičtí se chovají velice nevstřícně a lze říc, že jim vadí úplně vše.

Vrcholem cynismu a lze říci téměř nelidskosti, jeden případ za všechny.

Místní obyvatel pan Dostál tak nevybíravým způsobem vykázal autobus plný tělesně postižených lidí, mezi kterými bylo i několik vozíčkářů, až se někteří z těchto návštěvníků roztřásli a rozplakali. Autobus měl přitom všechna patřičná označení o tom, že veze invalidní osoby, pro které je vevyhnutelné zaparkovat co nejblíže. Proto autobus zastavil před muzeem. Nebránil tím ani okolní dopravě, průjezdu či vjezdu dokonce stál na obecním pozemku. Jediné, čím se provinil, že na hodinu zastínil výhled kolemjdoucích na luxusní Dostálovu novostavbu. Takto situaci okomentoval vedoucí zájezdu handicapovaných z klubu AR PZPD v ČR z Blanska. Současně nezapomněl podotknout, že jezdí s invalidy řadu let po nejrůznějších koutech naší republiky, ale s podobným šokujícím případem se ještě nesetkal.

Bylo mě z toho hrozně smutno. Prohlídku jsme umožnili, i když už bylo po zavírací hodině, a ač v současné době nemá muzeum skutečně peněz na rozdávání, všechny handicapované návštěvníky jsme podarovali malým dárečkem, abychom alespoň trochu zahojili ránu na duši, kterou jim uštědřil na uvítanou výše jmenovaný obyvatel Troskovic.

Na závěr chceme poděkovat všem milým návštěvníkům. Naděje, že příští zima bude mírnější, určitě máme. Jaká je však naděje, že Troskovičtí pochopí, že v jejich obci vzniklo díky obrovskému úsilí a práci něco zajímavého a krásného a začnou se slušně chovat, to opravdu nevím.
Trochu se smutkem v srdci za Muzeum panenek a medvídků pod Troskami

Naďa ŠIMKOVÁ,
ředitelka muzea