Dopis Novým Pojizerkám

Dopis od paní Zuzany Krausové Novým Pojizerkám

"Milý" pane Vodrážko,

dovolte, abych se představila: jmenuji se Zuzana Krausová a jsem jednatelkou a majitelkou výše uvedené firmy, která v podstatě jako jediná zastupuje v postsocialistických státech exkluzivně v záhlaví uvedené firmy. Nahlédnutím na internet zjistíte, že všechny patří k celosvětovým špičkám panenkářského průmyslu. Firma SCHILDKRÖT-PUPPEN mu vévodí celých 110 let, KÄTHE KRUSE jen o 9 let méně. Jejich výrobky dovážím do naší republiky již od roku 1991. Tolik na úvod - mělo by být zřejmé, že tento dopis nepíše ani potěšená ani rozhořčená tetka z Pojizeří.

S manželi Šimkovými jsem se jako se svými zákazníky seznámila před 3 roky tedy v době, kdy jejich sbírka panenek sloužila jen pro potěchu domácích pánů a kdy o přesunu do Troskovic neměl nikdo ani tušení. Byla ale velká škoda nedovolit, aby něco tak unikátního nemohly vidět i jiné oči. Pochopitelně existuje především v západní Evropě spousta různých muzeí, ale jsou příliš jednostranná. Sbírka manželů Šimkových je jedinečná tím, že zahrnuje všechny varianty tohoto u nás (ač to zní paradoxně) neznámého fenoménu. Zdejší politický vývoj po roce 1948 ve smyslu naprogramované socialistické skromnosti zahnal panenku do azylu - degradoval ji jen na hračku, co nejprimitivnější a nejjednodušší, pokud možno několik desítek let beze změn. 

Proto jsem přijala s velkým potěšením, že u Šimků došlo k posunu myšlení a že v neskutečně krátkém termínu dokázali nejen najít nemovitost, ale upravit ji i tak, aby v ní, krom jiného, byla jejich sbírka zpřístupněna veřejnosti. Obrovské úsilí a um, který k tomu museli vynaložit, je až neuvěřitelný.

S radostí jsem v září loňského roku přijala jejich první pozvání do čerstvě otevřeného Muzea panenek a medvídků pod Troskami v Troskovicích. Naposled jsem v tomto kraji byla v roce 1969 coby junačka na táboře - proč si tedy nepřipomenout znovu krásné prostředí.

Se zvědavostí a očekáváním jsem autem vjížděla do Troskovic - velikost budovy, ve které je Muzeum, mě překvapila. Trochu mě zarazila novostavba vpravo. Zklamaně jsem došla k závěru, že ruští zbohatlíci "převálcovali" nejen naše Karlovarsko, ale i tuto malebnou krajinu. Jak si jinak vysvětlit křížence Mc'Donalda s Treťjakovským palácem. Ale: "naši" Rusové by nikdy do nedostavěného nešli, tady to přeci jen asi bude jinak. Bylo: v zápětí jsem pro změnu pomyslela na pana Hrabala, neboť z typického vesnického domku přímo proti Muzeu se ozval ženský hlas, který dokolečka pěl: "....dejte mi chlapa, dejte mi chlapa....". Není nad malebnou českou vesnici!

Pak se objevil další přírodní úkaz: kdykoliv se někdo přiblížil k budově, kde je Muzeum a otevřel její dveře, z novostavby na druhé straně vyšel pán a pod záminkou provádění naprosto nezbytných činností (jako stále dokola zalévat květiny atp.) pečlivě pozoroval, co se u Muzea děje. Docela to vypadalo, že mezi dveřmi obou budov jsou natažená lanka, která tyto zvláštní propojené pohyby způsobují.

O tom, co se v Muzeu panenek a medvídků pod Troskami všechno děje a jak je hodnoceno, se dočtete nejen na webových stránkách Muzea, ale stálo to za pozornost i České televizi dokonce ve více variantách. "Toulavá kamera" zařadila informace o tomto unikátu nejen do televizního pořadu, ale i do chystané knižní publikace. Právě tak si rád přijel pro informace "Receptář", panenky navštívila i Bára Štěpánová a zařadila reportáž do magazínu "Skvělá".

Při poslední výstavě v Muzeu mi Šimkovi dali přečíst oba články se vztahem na Muzeum, které Vaše "nezávislá" redakce otiskla. V první reakci jsem nad tím chtěla mávnout rukou. Arabové na to mají krásné pořekadlo: "Psi štěkají, ale karavana táhne dál".

Leč, jak bezostyšně lžete v dodatku k dopisu pana Dostála, jste "provedli místní šetření" a za nesmysly z pera páně Dostálova jste se postavili. Použili jste k tomu stejný postup jako pan Dostál: dveře Muzea jste ani neotevřeli a o tom, zda jste se alespoň zvedli ze židle svědčí autorství připojených fotografií. Nebo je snad "J. Dostál" Vaším fotografem?

Nechci se zabývat špínou, kterou pan Dostál, předešlý majitel nemovitosti, tehdy penzionu, hází na své úspěšnější následovníky. Šaráda na úrovni intrik z argentinských telenovel mu prostě nevyšla, což nedokáže unést. Navíc je nabíledni, že, pokud je v okolí jeho bývalého penzionu problém s dopravou, může to být jen a pouze jeho vina neboť on zajišťoval veškerá stavební povolení. Penzion musel počítat s mnohem větším zatížením auty než je v případě veřejnosti zpřístupněné sbírky panenek. Nebo že by řízení o tehdejší stavební povolení mělo nějaké "stíny", o kterých ví jen on? A že by právě proto svévolně zařadil své dílo,nově postavený penzion, pod ochranu památkářů, jíž se tak dojemně dovolává?!

Pan Trnka se opravdu asi v hrobě obrací. Je smutné, že takový český vlastenec, jako pan Dostál, dodnes nepochopil rozdíl mezi loutkou, která je českým fenoménem a panenkou, která je typickou pro Německo a Francii. A to přesto, že ho právě nejspíše jeho vlastenectví zahnalo na nějakou dobu až do Švýcarska. Vaše redakce ruku v ruce s panem Dostálem uráží kulturu ostatních zemí Evropské Unie. Typické čížkovství: s hlasitým křikem se dožadovat respektu všech, ale krom svých soukromých potřeb nerespektovat nic a nikoho.

Stačilo otevřít dveře Muzea, abyste zjistili, že např. panenky se značkou "SCHILDKRÖT" byly proslaveny na celém světě již v době, kdy pan Trnka teprve přišel na svět.

Z titulu svého postavení na českém trhu a z titulu postavení výše jmenovaných firem na trhu světovém jsem chtěla oficiálně vyzvat Vaši redakci k omluvě. Ale upřímně řečeno: kdo by ještě četl nějaký článek "Muzeum III až eventuálně XX". Rozhodla jsem se proto pro jiné opatření: požádala jsem manžele Šimkovy, aby toto stanovisko zveřejnili přes internetové stránky Muzea. Muzeum i jeho stránky navštěvuje neuvěřitelný počet zájemců ze všech společenských i hospodářských vrstev. Jaká je skutečná situace, to dokáže zhodnotit i laik.

I zjevné nebezpečí, které se Váže k Vašim novinám: díky Vaší závislé nezávislosti totiž dovolíte, aby nejen jakýkoliv závistivec mohl špinit kohokoliv, kdo dá Vašim novinám důvěru, ale dokážete jít tak daleko, že se bez minimální snahy ověřit fakta, za tyto grafomany postavíte.

Kdo v Muzeu byl (nechodí sem jen velice mladinké maminky, které aniž by je k tomu někdo nutil, upřednostní při návštěvě výstavy raději svět radosti před světem násilí), ten si umí srovnat v hlavě, co si má o Vašich novinách myslet.

Přeji Vám hodně radosti z cesty, kterou jste dobrovolně zvolili. S velkou chutí upozorňuji na Vaši profesionalitu všechny nejen sběratele, kteří dochází na pravidelné akce do Muzea. Až jednou povedete místní šetření, pochopíte, jakou skupinu lidí podporou pana Dostála urážíte. Určitě Vám to přivede spoustu inzerentů.


Na vědomí:

Starosta a zastupitelstvo obce Troskovice